Když nemáte televizi, ale občas máte chuť podívat se na něco hezkého, zajímavého a třeba i naučného, co uděláte?

No, já sednu k Novískovi (můj noťas … mám prostě potřebu dávat věcem jména) a mrknu, co hezkého tvoří někdo jiný. A tak jsme jednou s Novískem mrkali a všimli jsme si jednoho pána, který něco vážil a míchal, přisypával a promíchával a celé to vypadalo, jako velká alchymie. Dokoukala jsem to do konce, abych věděla, jestli z toho bude ten elixír věčného mládí.

Později jsem toho pána očumovala ještě několikrát. Pravda je, že vypadal dobře. Ale samozřejmě jsem ho sledovala kvůli té pryskyřici. Proč taky jinak… A pán na mě tolik zapůsobil, že jsem se rozhodla tuhle alchymii vyzkoušet.

Epoxidová pryskyřice má pro mě jednu velmi důležitou schopnost. Pokaždé mě překvapí. Tím, jak úžasné efekty dokáže vytvořit, jak propojí barvy. Pokaždé jinak a pokaždé krásně.

Učí mě radovat se z překvapení, ať už je jakékoliv.