Tedy … na úplném začátku byla propiska.

Možná znáte tu starou písničku: Za dlouhých zimních večerů, kdy nevařím a neperu… Tak právě za takových večerů jsem sedávala u stolu s hrnkem kávy a čmárala si propiskou. A jednou jsem si řekla: Co bych se toho lekla… a koupila jsem si pera.

Tak začaly vznikat malé obrázky a přáníčka pro rodinu a přátele. Později větší obrázky, které jsem postupně věšela po domě. A když už je nebylo kam dát, nasbírala jsem odvahu a pustila je do světa.

Může se zdát, že o nic nejde. Je to prostě jen obrázek. Jenom obyčejná kresbička. Ale pro mě byl ten okamžik vesmírně důležitý. Protože … přece je to jen obyčejná čmáranice, kterou ani nemá smysl někomu ukazovat … přece na tom není nic, co by se mohlo někomu líbit…

Miluju pera. Protože pera mě učila odvaze.